a není potřeba se mu vyhýbat
Tento text je komentářem k diplomové práci Ing. arch. Matěje Čunáta, která představuje návrh strategie pro město Děčín pro případ, kdy by se do roku 2070 snížil počet jeho obyvatel na 25 tisíc, tedy polovinu současného stavu.
Jestli přemýšlíte nad pravděpodobností smršťování měst, doporučuji vaší pozornosti knihu Kouzelník a prorok, kterou loni napsal novinář Charles C. Mann. Jejím tématem je populace a práce dvou překvapivě málo známých vědců. Titulní kouzelník je technooptimista Norman Borlaug, který v 60. letech v Mexiku (za pomoci motyky, štětečku a skromného grantu) vynalezl revoluční metodu šlechtění obilnin, čímž zachránil před smrtí hladem asi miliardu lidí a vysloužil si Nobelovu cenu. Jeho současník a oponent, prorok William Vogt, položil základy moderního environmentálního hnutí a pomohl získat peníze na vývoj antikoncepční pilulky.
Jestli z rozvážné a vyvážené knihy něco vyplývá, pak to, že oba směry uvažování se navzájem potřebují. Dovoluji si proto doplnit čarodějný protějšek k Matějově prorocké práci.
Kolik myslíte, že průměrně připadalo na jednu ženu dětí v typickém vrcholně středověkém městě? Nepředpokládám, že byste tipovali méně než jedno, ale ve svém druhém zlatém věku město skutečně „ztrácelo“ v každé generaci polovinu svého počtu obyvatel a muselo je doplňovat. Do velkoměst se stěhovali lidé z malých měst a přežití malých měst záviselo na dětech z početných venkovských rodin.
Myslím, že byste neuhodli ani důvody. Nemohly za to požáry, ani epidemie. Život ve městě byl skutečně nebezpečný, hlavní vinu na úbytku obyvatel ale měly cechy a nízká porodnost. Než se totiž mladí lidé propracovali společenským žebříčkem dost vysoko, aby si mohli založení rodiny finančně dovolit, z hlediska plodnosti už byli za zenitem.
My jsme už zvyklí na industrální města s vlastním přirozeným přírustkem. Ta jsou ale produktem doby, která neplatila starším dělníkům o moc víc, než začínajícím, a kdy stát začal pomáhat rodinám s péčí o děti a později i seniory. Za zmínku na okraji stojí i to, že historická města nejen že vždy nemívala přirozený přírustek, ta nejstarší dokonce neměla ani žádné stálé obyvatele. První městské struktury pocházejí už z dob, kdy lidé ještě žili pouze nomádsky, byla to navyklá místa setkání.
Současné „nové“ trendy tedy nejsou ve skutečnosti nic nového pod sluncem. Nízká porodnost měšťanů a migrace do velkých center je historicky spíš pravidlem než výjimkou. Historickou anomálií je také stav, kdy se politika nemusí podporou porodnosti příliš zabývat. Jsme navyklí, že děti se rodí tak nějak samovolně a rodiče si mohou dovolit vychovávat je ze svých zdrojů a vlastními silami. Takový model je ale jen dozvukem zlatého věku zemědělské rodiny. Velká část našich předků byla vychovávána a živena komunitou – ať tou moderní (průmyslovou), nebo kmenovou (lovecko-sběračskou).
Není proto důvod se domnívat, že by si malá města na periferii nemohla udržet své počty obyvatel, pokud se společnost pro takovou budoucnost rozhodne. Modely podpory porodnosti i imigrace jsou staré jako lidstvo. Pomáhat jim v tom budou i kontroverzní suburbanizační tendence a rozšiřování dopravní infrastruktury, i znovuobjevení role centra metropole jako neobydleného místa setkání nomádů a chronická nedostupnost bydlení.
Druhá otázka ale je, zda je takový vývoj rozumný. Zatím ve všech případech, kdy lidská populace přesáhla aktuálně dostupné zdroje, vyřešila nakonec problém rozvojem technologií. Mezidobí ovšem nikdy nebylo příjemné. Troufám si ale říci, že tento argument není důvodem, proč by se město na periferii mělo připravovat na smršťování. Nedomnívám se totiž, že některý ze tří pravděpodobných scénářů budoucích vztahů populace – zdroje – životní prostředí předurčuje Děčín k úbytku obyvatel.
Pokud ve vztahu k životnímu prostředí nedojde k dostatečným opatřením a změna klimatu (jako nejpravděpodobnější příčina) způsobí krizi či katastrofu, město mimo metropoli bude mít řadu problémů. Nebude mezi ně ale patrně patřit úbytek obyvatel. Ten postihne nejlidnatěší centra, která jsou vůči krizím málo odolná a odkud budou lidé odcházet do bezpečnějšího venkovského a maloměstského prostředí.
Pokud bude reakce společnosti na hrozící ekologickou katastrofu spočívat v úsporných opatřeních a redukci růstu, pravděpodobně se tím zas přeruší procesy způsobující vylidňování periferií. Ve většině zelených programů naopak hraje prim decentralizace.
Pokud ale bude nakonec řešení technologické (tj. efektivnější využití zdrojů, průmyslové zemědělství, čistá energie) lze očekávat růst počtu lidí na zemi a další vlny urbanizace. Metropole tedy dál porostou, města na periferii by si ale mohla své počty obyvatel udržet, kdyby chtěla.
Potenciál k růstu je totiž překvapivě velký. Když Rockefellerova nadace slavnostně oznámila úspěchy svého zaměstnance Borlauga v boji proti hladomoru ve třetím světě, narazila na Vogtovu ostrou kritiku. Aby obhájila, že hladovějící pomáhá krmit (místo aby se zaměřila na kontrolu porodnosti), poprosila o argument matematika Warrena Weavera. Dostal za úkol vyvrátit názor, že nadace podporuje přelidnění planety a zhoršuje tak problémy, které se snaží odstraňovat. Aby se vypořádal s Vogtovým termínem „nosné kapacity planety“ sáhnul po matematické abstrakci:
Průměrný Američan spotřebuje denně 3000 kalorií v jídle a 125000 kalorií v podobě tepla, energie, aj. Všechna ta energie má v podstatě jediný zdroj – jaderné reakce. (V té době byla atomová energie v plenkách, Weaver proto kalkuloval pouze se sluncem.) Pokudy by bylo veškeré záření dopadající na povrch USA maximálně využito, odpovídalo by energetickým potřebám 80 miliard lidí. Jinými slovy, má smysl se zabývat efektivitou zpracování sluneční energie, hospodařením s prostorem, s klíčovými katalizátory jako je voda, s odpady. Hypotetická limitní kapacita populace země je ale tak obrovská, že není třeba ji v dohledné budoucnosti řešit.
Nic z výše řečeného neznamená, že se Děčín (nebo jakékoliv jiné město) nemůže či nebude dlouhodobě smršťovat. Tím spíš, že o své budoucnosti nerozhoduje tak docela sám. Je to ale cesta dobrovolná.
autor článku: Ing. arch. Kristian Holan