Neodepisujte maloměsto výtah ze článku In Defence of the Small City

Prezidentův národ byl rozdělený. Téměř polovina populace se přesunula do hemžících se měst, kde ředitelé společností nahromadili největší jmění, jaká svět kdy viděl. Druhá polovina uvízla na venkově, v „ekonomické nejistotě, s nedostatečnou zdravotní péčí, špatnými školami, vyježděnými cestami a v kulturní apatii“. Byl rok 1908 a onen prezident byl Teddy Roosevelt, který reagoval ustavením Komise pro venkovský život. Jejím cílem bylo prozkoumat a zastavit vylidňování venkova a jeho úpadek.

Na Komisi pro venkovský život vzpomínám ne proto, že by se jí podařilo zatraktivnit život na venkově, ale protože se o to pokusila.

Nacházíme se uprostřed společenského rozkolu, který byl hlavním tématem voleb 2016. Dnešní dělící linie leží mezi metropolitní a ne-metropolitní společností (protože malá a střední města také zápolí s přežíváním). Nad jejich problémy mávají rukou myslitelé na levici a pravici. Konzervativní magazín National Review napsal, že „tyto nefunkční komunity musí zemřít“. Ekonom a nobelista Paul Krugmann nabídnul podobnou prognózu: „Menším městům už hraje do karet jenom štěstí, a to jednou dojde.“ Za vším se skrývá myšlenka, že v Americe je moc obcí, a Američané musí problém vyřešit tím, že se prostě přestěhují.

Argumenty ekonomů říkají, že pomoc chřadnoucím komunitám je příliš náročná, drahá a má nejisté výsledky. Dnešní metropole se ekonomicky orientují spíš na ostatní metropole, než na své sousedství. Prakticky řečeno: zatímco dříve sanfranciské loděnice dovážely dřevo a součástky z městeček ve svém okolí, dnešní firmy ze Silicon Valley pracují s japonskými investory, čínskými úředníky a evropskými právníky.

Proto ten zájem na sestěhovávání lidí do velkoměst – jenže to není zas tak jednoduché. Ceny bydlení i administrativa spojená se stěhováním ztěžují přesun i profesionálům, kteří by ve velkoměstě snadno našli práci. Tyhle překážky nikam nezmizí: na mnoha místech náklady na bydlení polykají příjmy celé jedné generace. Přesto dokonce i ekonomové, kteří prosazují pomoc při transformaci ekonomik zchudlých průmyslových měst, věří v nutnost stěhování. „Pro zemi je lepší mít méně obcí, ale větších. Spousta lidí se bude muset přestěhovat.“

Nepomáhá, že nápadů na revitalizaci upadajících průmyslových měst je málo. Dnes, stejně jako v roce 1908, musí jakákoliv snaha začít na úrovni státu. Zdravá malá města ale mají svůj význam. Jsou pojistka pro případ, že metropoli postihne krize – jakkoliv nepravděpodobné se to teď může zdát – a mají i řadu vlastních výhod: Občané se zde mohou snadněji podílet na politice a prosadit se ve veřejném životě, dostupnější je jim město i krajina. Je načase přijít s nápady, jak tyto komunity podpořit.

A všechny tyto snahy by se měly odehrát dřív, než předvídatelné i nepředvídatelné problémy ukončí zlaté dny metropolí. Nakonec, ještě nedávno by nikdo nevěřil v prosperitu New Yorku – města zápolícího s dluhem, vylidňováním, úpadkem průmyslu a kriminalitou, která vyvrcholila na neuvěřitelných 2245 vraždách v roce 1990. I když přijmeme tvrzení ekonomů, že je neefektivní, aby lidé žili na venkově, máme dobrý důvod pomoci obcím, jejichž budoucnost se dnes zdá být stejně pochmurná jako tehdy osud New Yorku. Aby byly v dobré kondici ve chvíli, kdy budou potřeba. Status quo nepotrvá věčně.

In Defence of the Small City od Henry Grabar, Slate Magazine

překlad Kristian Holan
2.února 2018